Oskarova planeta

Ahoj, já jsem Oskar a vítejte.
Právě jste přistáli na mé planetě!

Mám poruchu autistického spektra. Nemluvím a nerozumím slovům jako ostatní. Ale mám svůj vlastní svět, kde vnímám všechno jinak – skrze své smysly.

Moje planeta je jiná než ta vaše. Není to místo, kde by se pořád něco honilo, křičelo nebo spěchalo. Pro mě je svět kolem plný zvuků, světel a doteků, které často bolí, ruší a matou mě. Proto potřebuji něco úplně jiného.

Na mé planetě je ticho, které mi dovolí slyšet jemné zvuky – šustění listí, zvonkohry, jemný vítr. Tyhle zvuky nejsou náhodné, dávají mi pocit klidu a bezpečí. Hluk a hlasy kolem mě jsou často moc silné a nedávají mi klid.

Potřebuji sahat na věci, které mají svou strukturu, které můžu cítit pod prsty – kamínky, šišky, měkký mech. Když si bosou nohou projdu tyhle povrchy, cítím, že můj svět drží pohromadě. Bez těchto doteků bych se ztrácel.

Můj zrak vnímá barvy a světla jinak než ostatní. Potřebuji jemné, přírodní tóny, které mě nevystraší. Když je světlo příliš ostré nebo barvy křiklavé, cítím se nepříjemně a chci se schovat.

A pohyb – to je pro mě jako dýchání. Houpačky, balanční prvky a prolézačky mi pomáhají cítit, že jsem tady, že mám rovnováhu a mohu být volný. Když se pohybuju, můj mozek lépe pracuje a já se cítím dobře.

Pro mě jsou tyhle smyslové věci všechno. Jsou to mé kotvy v moři světa, který je často rychlý, hlasitý a nepochopitelný. Všechno ostatní je pro mě často zbytečné a matoucí.

Jak vznikla Oskarova planeta

Oskarova planeta vznikla díky tomu, že moji rodiče pečlivě pozorovali, co potřebuji a jaký svět pro mě funguje. Věděli, že není snadné najít místo, kde bych mohl být sám sebou a kde by mé smysly dostaly to, co opravdu potřebují.

Proto se s důvěrou obrátili na našeho pana hejtmana. Ten jejich myšlenku pochopil a pomohl vybudovat speciální senzorické hřiště pro všechny. Místo, kde děti jako já najdou klid, radost a prostor pro své smysly.

Na této planetě nemusíme mluvit, abychom se pochopili. Stačí vnímat, cítit a být tady teď.

Těším se, až tu spolu objevíme, jak krásný a klidný může být svět, když mu dáme čas a prostor všemi smysly.

Tady to ale nekončí. Ve skutečnosti je to teprve začátek. Vzniklo první místo, kde mohou děti jako já, děti s poruchami autistického spektra a dalšími specifickými potřebami, což je asi čtyři procenta všech dětí, najít klid a svět, který jim rozumí. Děti, které si jinde často nemají kde hrát. A nejen děti. Je to také prostor pro rodiče, kteří se díky tomu nemusí cítit sami. Když totiž taková místa chybí, mnoho rodin žije v tichu, v izolaci a bez skutečného pochopení okolí.

Přál bych si, aby podobných míst přibývalo po celé republice i dál za její hranice. Aby měla stejný název, aby je každý našel snadno a bez obav. A aby všichni věděli, že kdekoliv se objeví Oskarova planeta, je to místo pro klid, porozumění, sdílení… a pro svět, ve kterém můžeme být spolu.

A ještě něco důležitého. Oskarova planeta by nevznikla bez lidí, kteří v nás věřili, stáli při nás od začátku a patří jim velké poděkování:

• Michaela Vančová – Centrum LIRA, z. ú.
   která nám byla oporou a ukázala cestu, když jsme ji sami hledali.

• Martin Sirota – Sarema Liberec s.r.o.
   který nám dodal inspiraci, podporu a porozumění.

• Josef Horinka, starosta Hrádku nad Nisou, in memoriam
   který našel pochopení pro naši myšlenku, i když už ji nestihl dokončit.

• Martin Půta, hejtman Libereckého kraje
   který myšlenku přijal s respektem a pomohl ji proměnit ve skutečnost.

Dále: Vít Šťastný ředitel ZŠ pro tělesně postižené a ředitel SPC Liberec, tým SPC Liberec, Projektový ateliér David, Božena Látová ředitelka ZŠ a MŠ Loučná Hrádek nad Nisou, Pavel Farský starosta Hrádek nad Nisou a ostatní, kteří se na projektu jakkoliv podíleli nebo nás podpořili.

Děkujeme
Oskar Yann Kropík
rodiče
Jan a Michaela Kropík
a můj velkej bráška
Adam Kropík